Credit Suisse představila celkem solidní čísla (komentář analytika)
Vezmeme-li v úvahu, že současné tržní a ekonomické podmínky nedávají bankám mnoho prostoru pro rozlet, jedná se v případě švýcarské bankovní dvojky o celkem solidní sadu čísel. Výkon v 1Q20 se opírá o domácí švýcarské operace, Asii a nejádrovou divizi, která pokračuje ve snižování ztrát.
Po vzoru americké konkurence se díky nebývalé volatilitě dařilo obchodním deskům, a to jak ve FICC (tržby +26 % yoy), tak akciovém segmentu (+24 % yoy), byť v meziročním srovnání lehce zaostaly za americkými konkurenty. Obrovská březnová volatilita však měla i své stinné stránky. Jejich výsledkem je mark-to-market přecenění vlastních investic v řádu negativních 444 mil. CHF. Sečteno a podtrženo, zvýšila investiční divize tržby meziročně o 3 %.
Na bezmála půl miliardy ztrát v investiční divizi navazují rezervy proti úvěrovým ztrátám o objemu 568 mil. CHF. Pandemie tak prozatím přišla banku na více než 1 mld. CHF. Dlužno dodat, že část z investičních ztrát je díky dubnovému vývoji nejspíš zpátky.
Plošný globální výprodej v březnu snížil objem spravovaných aktiv o 11 % qoq. Privátní bankovnictví si však i přesto poněkud překvapivě připsalo čistý příliv nových prostředků o objemu 2,5 mld. CHF.
S ROTE na úrovni 13 % (necelých 10 % po odečtení nemalého jednorázového daňového benefitu) a CET1 poměrem na úrovni 12 % musíme zopakovat, že vzhledem k možnostem jde skutečně o solidní výsledky. Obzvláště při pohledu na aktuální valuaci na úrovni 0,4x TBV.
Uplynulá dekáda nás ale bohužel učí, že u evropských bank téměř vždy existuje nějaké ALE. V tomto případě je to proklamovaný přístup k vypořádání se s (rizikovými) náklady probíhající hluboké recese. Byť je odepsaných 568 mil. CHF v meziročním srovnání až sedminásobkem, absolutně jde jen o zlomek toho, k čemu přistoupily v 1Q20 americké banky. Jako příklad uveďme s 8,3 mld. USD rizikových nákladů. Ostatně i vedení se nechalo slyšet, že budování rezerv není zdaleka u konce, přičemž ohrožené jsou i cíle pro letošní rok, a to jak na úrovni profitability, tak kapitálové přiměřenosti. Pozastavený již byl zpětný odkup akcií i část dividendy za loňský rok.
Obecně hůře kapitalizované evropské banky již v mnoha případech deklarovaly záměr rozprostřít úvěrové ztráty a budování rezerv na delší období, k čemuž je vybízejí i evropští regulátoři. Ponechme stranou, že tenhle přístup tak nějak implicitně počítá s brzkým odrazem ekonomik zpátky na růstovou trajektorii, což je sám o sobě dost nejistý předpoklad. A finanční trhy nemají nejistotu moc v lásce.
Z historie víme, že tenhle přístup neslavil po poslední finanční krizi žádné valné úspěchy. Mimo monetární politiky budou nejspíš za vším vyšší rizikové prémie související právě s nejistotou ohledně rozvah evropského bankovního sektoru, o čemž svědčí i setrvale nízké valuace ve srovnání s bankami americkými. Americké banky, které si tehdy, stejně jako dnes, vybraly cestu rychlého čištění bilancí i za cenu jednorázových masivních ztrát, si během následujících deseti let vedly ve většině případů nesrovnatelně lépe.
Pokud tedy investovat v bankovním sektoru, volili bychom nyní americké banky. Akcie reagují na výsledky mírným poklesem.
Zdroj: Patria.cz
