V dnešní době přichází masivní kampaň všech bank a penzijních společností v návaznosti na nový, druhý pilíř penzijní reformy. Ten se jeví jako velice zajímavá investice, ale jak jsme už uvedli na našem serveru, nese s sebou celou řadu otázek a nejasností. Těžko někomu radit a nařizovat, kam má své peníze investovat, ale my se vám pokusíme nastínit možnosti, které skutečně máte.
Dlouhodobé spoření není pro každého
Je zřejmé, že čím delší je investiční horizont, tedy doba investování (spoření), tím méně se do výsledné ceny promítnou nějaké krize, výkyvy, neočekávané události a nepředpokládané změny. Jak říká staré pravidlo, ještě nikdy v historii sledování například akciových titulů se nestalo, aby zde bylo období 30 po sobě jdoucích let, kdy by akcie nedosáhly kladného růstu.
S tím je pak spojen i fakt, že dlouhodobé investování je výhodné především z hlediska menšího rizika kolísání výnosu. Stručně řečeno, čím delší je vás investiční horizont, tím více obvykle máte šanci vydělat.
A právě investice do druhého pilíře je klasickým dlouhodobým spořením. Lidé starší 35 let mají jenom půl roku na to se rozhodnout, zda do tohoto systému chtějí vstoupit nebo ne. A všichni ostatní se mohou rozhodnout také pouze do svého věku 35 let. Takže dalších minimálně 30 let musí v tomto pilíři zůstat. A 30 let už je velice slušný investiční horizont.
Zamčené peníze v druhém pilíři (už dávno neplatí)
O druhém pilíři je potřeba vědět, že z něj není možné vystoupit. Jde tedy o jakýsi termínovaný vklad (i když z termínovaného vkladu je možné za určitých sankcí vystoupit a alespoň část svých peněz získat), který musíte dodržet. Přes to prostě vlak nejede. V tom je však obrovské riziko takové investice. Pokud si porovnáte výnosnost tohoto produktu, možná je srovnatelná a dokonce i vyšší, jak si ukážeme dále, ale nutnost vydržet ve druhém pilíři až do důchodu (maximálně do předdůchodu) je něco tak neskutečně svazujícího, že je to v tak dlouhém horizontu velice nešťastně vyřešená situace.
Není výnos jako výnos, na to pozor
Při porovnání potenciálního výnosu z druhého pilíře penzijní reformy (který ale není garantovaný a ani v historii viditelný, protože dané společnosti prostě nemají historii v této oblasti) a výnosu například z akcií či podílových listů, je potřeba vidět několik hledisek. Vázanost peněz už jsme viděli a výnosnost? Akciové tituly standardně vydělávají ročně v dlouhodobém horizontu okolo 10%, podílové listy jsou závislé na podkladovém aktivu, ale řekněme, že mezi 5 – 10% mohou ročně také vydělat.
Druhý pilíř penzijní reformy, pokud budeme brát stejnou investici, jako u podílových listů, dokáže vydělat nepatrně více. Je to z logiky věci celkem jasné. Podílové listy i penzijní společnosti investující v druhém pilíři mohou investovat prakticky do stejných aktiv. Tím pádem nominální výnos bude stejný, ale u klasických podílových listů je potřeba odečíst větší částky na poplatcích.
To je relativní výhoda, kterou mohou penzijní společnosti mít, jelikož je stát donutil, aby snížili své manažerské a vstupní poplatky na minimum, které je ještě únosné. Uvidíme, jestli tyto poplatky budou únosné a penzijní společnosti budou schopné dlouhodobě kvalitně investovat naše prostředky, ale předpoklad je daný.
Jak si spořit na stáří?
Stejná investice do podílových listů a penzijního spoření bude hrát ve výnosové položce spíše pro penzijní spoření. To, že u podílových listů můžete kdykoliv své peníze získat a koupit si za ně cokoliv uznáte za vhodné, je věc druhá. Ale záleží na každém z nás, jak se chce na stáří zabezpečit.
Někdo nad sebou potřebuje tvrdou ruku a vědět, že na dané peníze nesmí sáhnout a chce si je skutečně spořit na důchod. Jiný může chtít se svými penězi hospodařit podle aktuální potřeby, a nevyužije tak pomoci státu ve formě uzamčení jeho úspor v penzijním systému. Je to vždy na každém z nás, jakou cestu zvolí. Ani jedna není vyloženě špatná a ani jedna není naprosto ideální. Vždy jde o kompromis v rámci investičního trojúhelníku, který si musí každý z nás rozhodnout sám.
